Dvaadvacet kilogramů vážící dívka přežívala o jedné broskvi denně. Vše se změnilo, když potkala někoho, kdo jí v jejím boji s anorexií velmi pomohl. Nyní se těší na budoucnost.

Chiara Schoberová z Lichtenštejnska svůj boj o život nakonec vyhrála. Porucha příjmu potravy se jí ale zpočátku vymkla z rukou a ona tak přežívala o jedné broskvi denně.

Devatenáctileté dívce se před rokem zcela změnil život, když potkala svého současného přítele Jasona (17). Okamžitě se do sebe zamilovali a Chiara věří, že nebýt jeho podpory, boj s anorexií by nezvládla. Vztah jí podle jejích slov doslova zachránil život.

Když jsme se seznámili, byla jsem úplně jiný člověk. Vážila jsem asi 22 kilo, a když se podívám na své fotky, nemůžu uvěřit tomu, že jsem byla vážně jen kosti a kůže.“

Dívka pro Daily Mail řekla, že jedla jen jednu broskev denně, a když cokoli dalšího vložila do úst, cítila se, jako by sama sebe za něco trestala.

V tu dobu Chiara vážila opravdu tak strašně málo, že jí lékaři důrazně museli upozornit na to, že vážně riskuje svůj život.

Dívka přiznává, že se dříve bála jíst cokoli jiného, než ovoce a zeleninu, nyní ale už sní cokoli, co před ní postaví. Od pizzy přes zmrzlinu.

„Chtěla jsem se uzdravit ne pro sebe, ale pro nás oba. Chtěla jsem být schopná chodit normálně ven a dělat věci, které dělají ostatní páry. Nechtěla jsem, aby mě porucha příjmu potravy kontrolovala a omezovala.”

Od počátku vztahu ji Jason podporoval v tom, aby více jedla. „Hodně mi pomohlo, že mě vzal ven, na večeři, k filmu jsme měli popcorn. Brzy potom jsem se přistihla, že si jídlo znovu užívám, což mi doopravdy hodně pomohlo i psychicky.“

Dívka dodává, že si vždy moc přála se vdát a založit rodinu, nový vztah jí doslova vlil život do žil.

Problémy v dospívání
Chiařiny problémy začaly už v období dospívání. Tehdy začala trpět křečemi v žaludku, kvůli kterým se cítila stále sytá. A i proto, že necítila hlad, postupem času přestala téměř jíst. Dívku velmi poznamenala i ztráta babičky.

„Když mi zemřela babička, která mi pomáhala, abych se cítila o trochu lépe, všechna snaha byla ta tam. Nemoc se opět dostala ke slovu.“

Protože jí jídlo způsobovalo deprese a pomýšlela i na sebevraždu, skončila na několik měsíců v nemocnici. Jenomže ani tehdy se její stav nezlepšil. Podle svých slov se naopak ještě zhoršil, protože špatně snášela nemocniční prostředí. Vadil jí předepsaný jídelníček a ani doktoři si s ní nevěděli rady, protože jídlo i v jejich péči odmítala. Častokrát ještě v nemocnici více zhubla.

Moje matka mě tedy i navzdory lékařským radám vzala domů, protože si myslela, že mi to pomůže. Po smrti babičky se můj stav ale rapidně zhoršil a v nemocnici jsem strávila téměř rok. Uzdravit se rozhodně nebylo snadné, každopádně bych všem doporučila vyhledat pomoc odborníků.“

Minulé léto, poté, co byla propuštěna z nemocnice, se jí podařilo i s Jasonovou pomocí dostat na váhu 38 kilo.

„Podařilo se mi pod kontrolu dostat nejen váhu, ale i emoce. Jsem šťastnější a zdravější a už nikdy nechci tolik zhubnout. Cítím se skvěle a jsem obklopena lidmi, kteří mě milují. Skvělou rodinou, báječnými přáteli a přítelem, který mě miluje. Co víc bych si mohla přát. Konečně můžu přemýšlet o budoucnosti, na kterou se moc těším, a žít svůj život naplno.“