Na automobilovém inzertním serveru AutoScout24, který inzeruje ojetá auta z celé Evropy, nejde o nikterak raritní úkaz. Slušná „stodvacítka,“ která motorizovala normalizační Československo, tu vyjde běžně na čtyři tisíce eur, tedy kolem 110 tisíc korun.

Za statisícové cenovky může fakt, že zbývajícím starým škodovkám v evropských garážích zazvonila hrana během éry šrotovného, v Česku se o totéž postarala ekologická daň.
„Řada lidí tato auta zlikvidovala, a jejich počet tak podstatně klesl,“ uvádí šéf českého veteránského fondu Engine Classic Cars Radek Pokorný. Než aby zájemci o starou škodovku zaplatili 10 tisíc korun za její přihlášení, raději šli o dům dál, a bývalí majitelé svá auta raději prodali na šrot.

Při pohledu na evropskou inzerci však může leckteré oko někdejších řidičů uronit slzu. Za 180 tisíc korun je v nabídce německého obchodníka třeba jednatřicetiletá Škoda Garde, s padesáti tisíci najetými kilometry, jinde zas Rapid za 130 tisíc, který má za sebou více jak sedmdesátitisícovou cestu po nizozemských silnicích.

Škodovky, Moskviče a Žigulíky
Cenový boom se netýká jen škodovek. Za více jak sto tisíc lze najít prodejce zachovalých Moskvičů 2140, doslova zlatem se platí za žigulíky. Zachovalé exempláře v původním stavu stojí v přepočtu přes dvě stě tisíc korun, pěkný wartburg po pětatřicátých narozeninách může zdobit i cenovka kolem 250 tisíc, za čtyřtaktní kombi stejné značky vyrobené v předvečer pádu východního bloku pak obchodník z německé Jeny žádá dokonce 430 tisíc korun.

V Česku ve stejném roce začala platit nová poplatková struktura za přihlášení starších aut závislá na plnění emisních norem. „Stodvacítky,“ stejně jako všechna ostatní auta produkovaná někdejším socialistickým blokem, tehdy spadly do nejpřísnější kategorie, za přihlášení tak zájemce zaplatil 10 tisíc korun.